Jana odpočítávala v práci poslední minutu, konečně 17:00, jupííí. Rozhodla se skočit ještě do obchodu, nakoupit na večer jedno dobré bílé, olivky, sýry a bagetu. Měla prima nápad na hezký večer, v práci finišovali konec kvartálu a těšila se zatraceně domů, na večer, jak si s Petrem pěkně odpočinou, dají si něco dobrého, pak by se mohli pomazlit a dojde určitě i na sex. Za pár dní oslaví první výročí. Zasnila se, milování je pořád tak báječné!
Za necelou hodinku se už zouvala před dveřmi bytu, v bytě bylo podezřelé ticho, že by ještě nebyl doma? Odemkla, rozsvítila, boty tu byly, no tak je třeba ve vaně. Poklidně odnesla nákup do kuchyně a pomalu se při svlékání svých svršků přesouvala ke koupelně. Ta ale zela prázdnotou, aaaa v pracovně se svítí. Nakoukla do dvěří, Petr měl sice na uších sluchátka, ale asi si všiml světla, protože jen co vzala za kliku, zaklapnul spěšně notebook, urovnal trenky a roztáhnul pusu do širokého úsměvu: "Už jsi tady? No paráda, tak si dáme něco dobrýho." Usmála se a dala mu polibek na přivítanou, nechala ho projít do koupelny, kde se zamknul a zavřela za ním dveře. Copak jsem to viděla na tom monitoru? Otevřela počítač a vykulila oči: "Porno? On normálně čučí na porno! Holka s holkou? Holka, holka a chlap? Samé blondýnky a přitom já jsem hnědovláska!" No z večera nic moc neměla. Pořád myslela na ty fotky a videa, užírala se a asi i žárlila. Říkala si: "Už mě nemá rád, už ho nepřitahuju, nelíbí se mu barva mých vlasů, nelíbí se mu můj zadek." Druhý den se sešla po práci s kamarádkou na kafi a hned jí vysypala podezřelý obsah své šedé kůry mozkové. Monika ji pobavěně pozorovala už od začátku vyprávění, když skončila, tak jí poťouchle cvrnkla do nosu a povídá: "A cos čekala? Myslela sis, že na to nekouká, nebo co? Já neznám snad jedinýho chlapa, co by neměl stažený videa anebo nekoukal online." Jana vrtěla hlavou a nevěděla, co říct. Nakonec se zeptala: "A ten tvůj? Jarda se taky dívá?" Monika nadzvedla obočí a řekla: "No jo, díváme se někdy i spolu. Ale samotnýho jsem ho přitom ještě nikdy nenačapala, ale vím o tom, občas na to v počítači narazím, tak to nekomentuju." Jana byla v šoku: "Počkej, to jako vážně? Tobě to nepřijde divný a nevadí ti to?" Monika zakončila rozhovor slovy: "Ne, vůbec, taky to někdy zkus."
Je to teda divné? Mělo by to ženám vadit? Proč se chlapi dívají na sex online, na videu, stahují fotky a vybírají si od klasického sexu až po různé zvláštnosti? Někdo říká, že je to reflex, že jsou to určitá nastavení v mužském mozku. Je to taková samozřejmost jako jít si ráno koupit kafe a nasnídat se. My ženy to v mozku prostě nemáme a proto to asi nepochopíme. Jednou pro vždy ale bude jednodušší to přijmout jako fakt a zkusit si k tomu najít i vlastní cestu, třeba si to ještě oblíbíme. My máme zase zakódováno například to, že když někde vidíme luxusní boty nebo kabelku a nemáme na ní, za měsíc tam visí cedule 50% sleva, běžíme tam hlava nehlava. Chlap tohle zrovinka nepochopí, ale boty nejsou tak ožehavé téma jako sex. Taky máme zakódováno, že když nám muž řekne: "Měla bys sportovat", znamená to "Jsi tlustá" Vůbec máme v mozku zákodováno množství vzorců, některé nesmyslné, většinou domnělé a často nepochopitelné pro opačné pohlaví.
Cesta bude ve snaze pochopit partnera, moc se nedivit a nerýpat, nehledat v tom víc, než tam opravdu je a nevytvářet si ve vlastním všemocném mozku nesmyslné domněnky, které nás akorát pak straší a samy ty domněnky dokáží i zničit vztah. Včera jsem slyšela rozhovor, který mě pobavil jako žádný za dlouhou dobu: Jeden muž:"Chci ten vztah nějak bezbolestně ukončit, ale nevím jak." Druhý muž:"Nech vyvíjet váš vztah přirozeně. Protože když dáš ženské dostatek času, necháš tomu volný průběh, tak tě sama časem začně nenávidět." Možná je to smutné, ale mě to velmi pobavilo, zase je to o tomtéž. Žena si dokáže, dokonce bez anebo jen s velmi malým přičiněním partnera, vytvořit v hlavě vlastní scénář, vlastní problém a nechá jej vygradovat do konečné fáze a nikdo už jí pak nepřesvědčí, že se mýlí a tak raději, podporována tlupou kamarádek, vztah ukončí.
Takže jak zní odpověď na úvodní otázku? Ne, není to hřích... Mnohé domněnky mohou být větším hříchem.
