Od doby, kdy jsem nastoupila do prvního zaměstnání, uplynulo již mnoho času. Už to vlastně bude pomalu 10 let. Tý jo, jsem už pěkně stará... Od počátku pracovního procesu jsem někde v koutku mysli o práci uvažovala tak, že práce rovná se: poslušnost, nepřijemní a nekompromisní šefové, pruda, otrava, honba za penězi, ranní nepříjemné vstávání, nuda a stereotyp. Moje tušení se mělo brzy naplnit. Ale také za nějaký čas vyvrátit.
Práce pro velké korporace je obrovská škola, která mě vybavila ostrými lokty a mnoha business zkušenostmi, naučila mne jednat s velmi rozličnými osobnostními typy a řešit konfilktní situace. Ve firmách, majících několik jednotek tisíc zaměstnanců jsem strávila celkem 7 let. Tato léta mi jasně sdělila, že tahle práce není pro mě. V řádách tisíců zaměstnanců zapadnete, ani nevíte jak, ztratíte se v davu a mnohdy ztratíte i svou osobnost. Je zde často důležité nevyčnívat, nemít moc vlastních názorů, nebo je alespoň neventilovat a nečekat, že vás někdo za nápady pochválí. Jelikož nás bylo hodně, bylo z čeho vybírat, na místa se tlačily další hromady lidí a spousta nadřízených se podle toho k lidem tak i chovala. Jako k jednotce, která lze velmi snadno a rychle vyměnit. Kvalitu a zkušenosti starších zaměstnanců nahradil temperament a čistota nováčků, kteří byli těsně po škole, byli nezkažení z jiných firem a byli tvární. Firma si je tak mohla přepracovat velmi rychle k obrazu svému. Tvárnost se ve velkých firmách cení. Mě se ale tohle nezdálo. Bylo mi to líto, že firma člověka přepracovala nebo že on se nechal. Lidí, kteří jsou semletí a přeformovaní určitými firemními kulturami a tvrdou honbou za plněním plánu a potažmo penězi, znám poměrně dost, často se i ztratil jejich původní charakter.
Nicméně jsem usoudila, že to chce změnu, že bych se ráda obklopovala lidmi, kteří jsou akční, nezakrnělí, tvořiví a nebojí se slyšet názory druhých. Úplnou náhodou mě napadlo podívat se na žebříček TOP zaměstnavatelů v ČR. Vypadlo z něj docela dost zajímavých firem. Pokud se nechcete stěhovat za zaměstnáním na druhý konec republiky jako já, tak je třeba je poté ještě vyselektovat podle adresy. Do jedné firmy jsem napsala, aniž by někoho poptávali. Nabídla jsem se, svoje schopnosti, zkušenosti, napsala jsem dlouhý mail a zájem byl oboustranný. Prošla jsem několika pohovory, z nichž jeden byl dokonce týmový, ve dvaceti lidech, ale překvapilo mne, jak byly všechny tyto pohovory osobní, vřelé a lidské. Člověk, který přijde z firmy, kde se většina lidí ani nezná, je z toho poměrně v šoku. Ale příjemném. A takhle se tady stále pracuje, lidsky, vřele a především zodpovědně a tedy svobodně.
V této "svobodné" firmě pracuji přes rok a vidím, že se dá pracovat a nepos..t se z toho, že práce opravdu může naplňovat a člověk se do ní těší, žije jí a s ní poměrně vybalancovaně. Nedávno jsem četla, že nastává éra menších firem, tvořivých a aktivních podnikatelů a zaměstnanců, kteří jdou za svými sny a pracují srdcem a ne jen kalkulačkou. Budu moc doufat, že se tato prognóza opravdu vyplní.
