Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak pracovat a nezbláznit se z toho

16. 04. 2014 13:39:31
Od doby, kdy jsem nastoupila do prvního zaměstnání, uplynulo již mnoho času. Už to vlastně bude pomalu 10 let. Tý jo, jsem už pěkně stará... Od počátku pracovního procesu jsem někde v koutku mysli o práci uvažovala tak, že práce rovná se: poslušnost, nepřijemní a nekompromisní šefové, pruda, otrava, honba za penězi, ranní nepříjemné vstávání, nuda a stereotyp. Moje tušení se mělo brzy naplnit. Ale také za nějaký čas vyvrátit.

Práce pro velké korporace je obrovská škola, která mě vybavila ostrými lokty a mnoha business zkušenostmi, naučila mne jednat s velmi rozličnými osobnostními typy a řešit konfilktní situace. Ve firmách, majících několik jednotek tisíc zaměstnanců jsem strávila celkem 7 let. Tato léta mi jasně sdělila, že tahle práce není pro mě. V řádách tisíců zaměstnanců zapadnete, ani nevíte jak, ztratíte se v davu a mnohdy ztratíte i svou osobnost. Je zde často důležité nevyčnívat, nemít moc vlastních názorů, nebo je alespoň neventilovat a nečekat, že vás někdo za nápady pochválí. Jelikož nás bylo hodně, bylo z čeho vybírat, na místa se tlačily další hromady lidí a spousta nadřízených se podle toho k lidem tak i chovala. Jako k jednotce, která lze velmi snadno a rychle vyměnit. Kvalitu a zkušenosti starších zaměstnanců nahradil temperament a čistota nováčků, kteří byli těsně po škole, byli nezkažení z jiných firem a byli tvární. Firma si je tak mohla přepracovat velmi rychle k obrazu svému. Tvárnost se ve velkých firmách cení. Mě se ale tohle nezdálo. Bylo mi to líto, že firma člověka přepracovala nebo že on se nechal. Lidí, kteří jsou semletí a přeformovaní určitými firemními kulturami a tvrdou honbou za plněním plánu a potažmo penězi, znám poměrně dost, často se i ztratil jejich původní charakter.

Nicméně jsem usoudila, že to chce změnu, že bych se ráda obklopovala lidmi, kteří jsou akční, nezakrnělí, tvořiví a nebojí se slyšet názory druhých. Úplnou náhodou mě napadlo podívat se na žebříček TOP zaměstnavatelů v ČR. Vypadlo z něj docela dost zajímavých firem. Pokud se nechcete stěhovat za zaměstnáním na druhý konec republiky jako já, tak je třeba je poté ještě vyselektovat podle adresy. Do jedné firmy jsem napsala, aniž by někoho poptávali. Nabídla jsem se, svoje schopnosti, zkušenosti, napsala jsem dlouhý mail a zájem byl oboustranný. Prošla jsem několika pohovory, z nichž jeden byl dokonce týmový, ve dvaceti lidech, ale překvapilo mne, jak byly všechny tyto pohovory osobní, vřelé a lidské. Člověk, který přijde z firmy, kde se většina lidí ani nezná, je z toho poměrně v šoku. Ale příjemném. A takhle se tady stále pracuje, lidsky, vřele a především zodpovědně a tedy svobodně.

V této "svobodné" firmě pracuji přes rok a vidím, že se dá pracovat a nepos..t se z toho, že práce opravdu může naplňovat a člověk se do ní těší, žije jí a s ní poměrně vybalancovaně. Nedávno jsem četla, že nastává éra menších firem, tvořivých a aktivních podnikatelů a zaměstnanců, kteří jdou za svými sny a pracují srdcem a ne jen kalkulačkou. Budu moc doufat, že se tato prognóza opravdu vyplní.

Autor: Petra Neugebauerová | středa 16.4.2014 13:39 | karma článku: 31.62 | přečteno: 5478x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Eva Drunecká

Hoď kamenem kdo bez viny

Případ Warmbier rozpoutal vášnivé diskuze. Hororová líčení, předhánění se v líčení hrůz táborů v Severní Korei.

24.6.2017 v 3:39 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jiří Fábik

Jak funguje právo – Juvenilní justice.

O tom jak se kradou děti rodičům s pomocí úřadů a s podporou soudů. Práva dle Úmluvy o právech dítěte zřejmě ani jako mezinárodní právní norma nikoho nezajímá.

24.6.2017 v 1:06 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 29 | Diskuse

David Wiltsch

Nezapomeňme si připomenout hrdiny od Zborova

Roku 1917 došlo v rámci Kerenského ofenzívy k bitvě u Zborova, kde prvně nastoupila i Československá brigáda. Z pohledu války nevýznamná bitva. Z pohledu prvního odboje však důležitá událost na cestě k samostatnému stát

23.6.2017 v 17:43 | Karma článku: 16.79 | Přečteno: 289 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Jaké to je randit se skrblíkem?

Muž. Vysoký, štíhlý, usměvavý, milý, uměl zajímavě a barvitě hovořit a vyprávět. Dokázal mě pokaždé rozesmát a byl vůči mně pozorný, naslouchal mi. Jeho vadou charakteru bylo, že to byl skrblík. Miloval peníze a sám sebe, ne mě.

23.6.2017 v 15:52 | Karma článku: 22.53 | Přečteno: 866 | Diskuse

Jakub Kouřil

Oslík a dáreček

Byl jednou jeden oslík, který vypadal jako všichni oslíci. Měl dlouhé uši a krásně hýkal. Jeho hlava se krásně táhla v úsměv. Oslík se jmenoval Jumbo a měl důvod se radovat. Vlastnil totiž žlutou krabičku.

23.6.2017 v 15:48 | Karma článku: 5.06 | Přečteno: 102 | Diskuse
Počet článků 37 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2513
Píši o všem, co mě zaujme, inspiruje, rozesměje i rozlítí.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.