Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč nevybočovat ze všednodenních stereotypů

18. 06. 2013 9:14:44
Tak nějak se povídá, že je fajn opustit občas zajeté koleje, jinak řečeno dělat činnosti odlišným způsobem než obvykle a zkusit něco nového. Já zkouším nové věci celkem ráda, vlastně bych řekla že i velmi ráda. Zřejmě to ale neplatí vždy a někdy je lepší držet se svých kolejí zuby nehty a nepouštět se do žádných větších akcí. Obzvláště tedy co se týče vašeho běžného všedního dne...

Ten den od rána svítilo slunce, a ačkoli mě čekala nepříjemná zkouška ve škole, měla jsem dobře vyladěno a těšila jsem se, jak mi den hezky proběhne. V ranním rozletu jsem přistála na sedačce svého auta a hned na pozdrav na mě bliklo hladovým očkem. Ajajaj. Večer jsem zapomněla natankovat. No nevadí, kousek je tady benzinka. Sice mě poplašeně napadlo, že to není ta, na kterou vždy jezdím - ano, zde už začíná onen pravidelný zaběhnutý denní stereotyp, tankuji ráda u "svojí" benzínky, ale tak co, dojedu na nejbližší. Vím, že je nedaleko Papoil, takže nic se neděje, auto sice nespokojeně mručí a skoro škytá, jak mele z posledního, ale zhruba za 18 minut šetřivé šnečí jízdy si to dohasím před benzinku.

Vzhledem k tomu, že mám být zhruba za hodinu a půl ve škole, mě obří cedule s pentlovkami, ukazujícími čas, který bude přesně za dvě hodiny, opravdu velmi potěší. Nemyslím ještě na nejhorší, zaparkuji před benzinkou a neohroženě kráčím dovntiř. V kanclíku sedí s nohama nahoře jeden starší pán a druhý ve středních letech vyplňuje nějaké papíry. "Dobrý den", pozdravím s nejmilejším úsměvem na rtech. "Dobrej, co tady chcete? Ste neviděla tabuli, bo co?", zamračí se ten s nohama nahoře. "Promiňte, viděla jsem ji, ale chci se pouze zeptat, jestli by přece jen nešlo natankovat, protože mi velmi brzy dojde benzín, případně, jestli neotevřete dříve než za dvě hodiny?", snažím se navzdory štěkotu o milý tón, protože mi celkem teče do bot a situace růžově nevypadá. "Mám tady s tou cisternou eště móc papírování, takže to budou minimálně dvě hoďky, jó a tady nemáte co dělat, dyš se tu čerpá z cisterny, je sem cizím zakázán, takže jděte odsud, jó?", div si neodplivne pan táta. Muž, který už papíry dopodepsal, evidentně řidič cisterny, se na mě kouká bodře, ale ani nepípne, jen je mu mě asi líto. Mám totiž na krajíčku. Hladové zuřivě svítí, dojezd nula a za hodinu mám být na druhém konci města. Bilance nic moc. "Hm, tak děkuju, nashledanou", odcházím jak schlíplá slípka, hlavu vraženou mezi ramena. Šéfík si něco mumlá pod fousy, ale nedá mu to a ještě za mnou vyběhne ven: "Jó a máte si vozit kanďák, plnej nafty, tak! To my dycky dělali, tak nevim, proč to neděláte taky!" Tak a mám to. Na chvíli si snad i myslím, že se chová správně a má pravdu. Pak si říkám, fujtajbl, takové chování, kam jsem to vlezla? No co by, pouze jinam, než obvykle.

Po několika dalších krušných kilometrech, kdy jsem prosila všechny bohy, ať se slitují a nechají mě dojet (když dojde nafta, je to peklo a může se poškodit motor), jsem doskákala na frekventovanější benzinu, kam jezdím poměrně často. Líbám ruce výrobci Škoda auto za to, že dá řidičům k dojezdu nula ještě malou šanci naděje a pár kilometrů navíc. No na mé obvyklé benzince obsluha milá a v pohodě, jak jinak.

Budova školy se tedy bohužel nachází na opačném konci města, což jsou místa, kam jezdím pouze výjimečně a pohledat zde místo, kde do sebe rychle naházím něco teplého do žaludku, je oříšek. Po chvíli hledání si vybírám celkem příjemně vypadající pizzerii s denním menu. Netřeba dodávat, že i tady jsem dnes zcela poprvé. Panenství se rozhodnu ze sebe smýt tím, že si objednám svíčkovou s pěti. Obsluha kouká, jako kdyby viděla hosta poprvé a přitom jich je, kupodivu, plný lokál. Nejprve mi bez pozdravu přilétne na stole jídelní lístek a po několika tanečních kreacích číšníka s plnými talíři na mě přes rameno houkne: " Tak co?" "Dobrý den, dám si denní menu 2", odpovím. Vybruslí s dalšími objednávkami z placu a já jen zakroutím hlavou a začnu se radši soustředit na učivo. A to tak, že si ho přehrávám na mobilu na videu, to jsou dneska vychytávky, že? No, zřejmě si to nemyslím jen já. Ačkoli mám zvuk videa puštěný na minimum, od vedlejšího stolu na mě začnou nevraživě zírat dvě slečny. Restaurace je plná a hosti se vesele překřikují a halasí spolu. Říkám si tedy pro sebe, že moje video je proti tomu nic a nemůže rušit. No ale slečny koukají čím dál protivněji a dokonce si mezi sebou začnou šeptat a otáčet se po mě jedna přes druhou. Pomalu začínám dostávat chuť se jich jít s překvapivým výrazem otázat, copak se jim nezdá, když tu mi kecne na stůl talíř s obědem. Vrtochy dam tedy odkládám a radši jím a snažím se na ně nemyslet. Což jde při podivných pohledem dost špatně. Mám snad moc krátkou sukni? Nemám. Nebo mám snad neoholené chlupaté nohy? Taky nemám. Na čele napsáno: "Čumte na mě?" Taky ne. Tak já už nevím.

Než se doštrachám na zkoušku, tak si tak bilancuji: dvě nově navštívená místa, celkem šest nepříjemných, ba až velmi divně se chovajících lidí. To je děs teda. A pak si s hrůzou říkám, že já jsem vybočovala ze svého stereotypu! Chodím jíst pravidleně na pár míst, kde se obsluha usmívá a je ráda, že tam přijdu. Hosti koukají do talíře a nečumí mi až do krku a když se naše pohledy náhodou střetnou, tak se jen usmějí anebo se tváří normálně. Dokonce i obsluha benziny je na mě milá, proč by taky ne, přece jen je to její práce - chovat se k zákazníkům jako k zákazníkům. Že bych toho chtěla tolik, aby se lidé chovali slušně, mile a s úsměvem? Nebo to se vážně má člověk bát vyhnout svým zaručeným navyklým místečkům? Jinde totiž může člověka někdo celý oběd probodávat pohledem, chovat se k němu jak k psovi a rovnou mu třeba vynadat, že nevozí v autě kanystr, místo vlídného slova či nějaké fajn rady. Toto od lidí, které vidím prvně v životě, vážně slyšet nechci. Já se chovám ke každému tak, jak mě rodiče vychovali - slušně. A nic víc ani od ostatních nevyžaduji. Ale jakoby nějak slušnost "na první pohled" vymizela. A to ani nemluvím o řidíčích... ale... O tom třeba příště :-)

Autor: Petra Neugebauerová | úterý 18.6.2013 9:14 | karma článku: 8.14 | přečteno: 471x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Petr Sejkora

NŮŽ NA KRK EU - REFERENDUM 2021

Není řeč o emotivním CZEXIT! Jde o využití příštích 4 let k vyjednání důstojnější existence ČR v unii.

19.8.2017 v 5:45 | Karma článku: 13.55 | Přečteno: 203 | Diskuse

Luděk Mazurek

Integrace po muslimsku!?

Tzv. „integrace“ muslimských imigrantů už v zemích EU spolkla miliardy a miliardy Euro. A výsledek? Jediné, co se spolehlivě podařilo do Evropy importovat a „integrovat“ je přetrvávající islámský vražedný terorismus a izolovanost.

18.8.2017 v 18:09 | Karma článku: 31.28 | Přečteno: 771 | Diskuse

Karel Trčálek

Islamistický teror je jen kouřová clona

Jestliže je islamistický teror zvěstováním soudného dne, pak nemůže nemít svoji cenu. Oddělila se od Homo sapiens sapinens evoluční vývojová větev, kterou jsou muslimové? Čtěte grafomanské bláboly, budete moudřejší!

18.8.2017 v 17:13 | Karma článku: 12.87 | Přečteno: 811 | Diskuse

Milan Hausner

Na pískovišti, v hospodě i v parlamentu

Kvalita školy se probírá od pískoviště, hospody až po parlament; nyní před volbami budou nepochybně takové diskuze pokračovat a nabývat na síle.

18.8.2017 v 15:50 | Karma článku: 8.19 | Přečteno: 207 | Diskuse

Lubomír Stejskal

I devadesátiletý politik může být modernista

Příkladem budiž současný tuniský prezident Beji Caid Essebsi (*1926). Usiluje o pokrok a rovnost mezi muži a ženami – a dostal se kvůli tomu do kontroverze s některými muslimskými učenci.

18.8.2017 v 15:05 | Karma článku: 11.87 | Přečteno: 171 | Diskuse
Počet článků 37 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2515
Píši o všem, co mě zaujme, inspiruje, rozesměje i rozlítí.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.