Předem bych ráda předeslala, že nejsem žádná frigidní feministka. Jsem mladá, otevřená, máloco je pro mne tabu, ano, jako každá zdravá žena mám ráda sex a muže beru jako fajn společníky, kolegy, kamarády... Ale potud asi vše. Kolem roku 2007 se pro mě Svět změnil. A nejen pro mě. Podle debat, pofňukávání, nadávek a sdílení zvláštně se podobajících zkušeností, v tom nejsem sama. Neumím definovat, kdy přesně zrod změny nastal, ale dříve, před rokem 2007 jsem toto nezaznamenala v takové míře.
Moje zlatá moudrá babička řekla, že od té doby, co tu nejsou komunisti a všechno se smí a všechno je dostupné na lusknutí prsty, je to tu všude "jenom samej sex, prodejný holky, zlatokopky a nevěrný parchanti". Nevím, nevím, zda s tím má něco společného uvolnění režimu, nebo nemá, možná trochu.
Změna číslo jedna : věrnost neexistuje a změna číslo dvě - sex je všude a nejlépe nezávazně.
Nejsem frustrovaná, ale zřejmě naivní. Dá se říct, že je osoba naivní když věří na lásku? Na věrnost? V dnešní době asi jo. Ok, pro 98% dnešních lidí jsem naivka. Od kamaráda jsem slyšela hlášku: "Ale sex není přece start raketoplánu!" Jasně, že není, je to fajn věc, ale opravdu k ní musí dojít na první schůzce? Když o tom dotyčném vím zhruba to, že má hnědé vlasy, modré oči, triko s límečkem, pracuje tam a tam, rád péruje svoje podřízené a bydlí na Čerňáku? To mi připadá žalostně málo. Po týdnu "poznávání" většinou ještě z chlapáka vypadne jen tak mimochodem, že bydlí s kočkou a přítelkyní. To je ještě ta lehčí varianta. Těžším kalibrem jsou ženáči. Už mám doslova po krk obehraných písniček, co slýchávám po různu od okolí, kterak to pánům doma neklape, jak žijí s manželkou už několik měsíců, nebo dokonce let (Božínku!) bez sexu, případně mají oddělené ložnice a vlastně jsou těsně před rozvodem, mluvím nyní pouze o bezdětných, avšak pro některé lidi nehraje žádnou roli, kolik dětí mají doma (Už to neříkejte, když stejně všichni víme, že je to lež! Ano, víme to!). Někdy se může přihodit i natolik sci-fi situace, že před rozvodem být můžou, ale zároveň to ještě neznamená za A: že se opravdu rozvedou (než k tomu reálně dojde, obrňte se trpělivostí na několik let před a na několik dalších let po), za B: že se po rozvodu něco změní - většinou příkladně zůstávají bydlet spolu v jedné domácnosti a přijde jim to naprosto normální.
Opravdu v dnešním Světě, více než kdy jindy, má člověk možnost mít sex klidně i denně. Něco je na tom ale špatně. S poklidným srdcem a Sluncem v duši vám ho nabídnou zadaní muži i ženy, ty jsem sice osobně nezkoušela, ale měla jsem tu čest vidět pár "dajných" slečen, majících doma mimčo a manžela a vesele nabízejících svoje ňadra dmoucí na odiv a jejich pohled zval domů a i dál... A nikdo se necítí špatně. Vlastně se všichni chovají, jakoby to bylo úplně normální. Ale nejsem jediná, kdo si toho všiml a komu se to nelíbí, naštěstí je kolem mě hrstka lidí, kteří mají podobný názor na věc, jinak bych si asi připadala úplně ztracená. Ztracená v dnešním Světě, fastfoodového nabízení sexu, lží, úlisných ženatých kocourů a snadno dostupných slečinek.
A co říct na závěr? Když už jste zadaní či ženatí a myslíte rozchod vážně - dokončete to! Buďte fér ke všem zúčastněným stranám a nelžete do kapsy. Lidi se prostě schází a rozhází, ale nikdo nechce skončit ani s pohlavní chorobou, ani s bolavým srdcem a ani ve zvráceném nekonečném trojúhelníku. A nabídka sexu jen tak by the way, na první či druhé schůzce? Já jsem proti, ze spousty různých důvodů, asi mě rodiče vychovali jako slušnou holku a já jsem jim za to vděčná.
