Představte si, že jste vyhráli nečekaný zájezd na Filipíny. "Úžasné!" zajásá každý z vás. Až se přestanete opájet skvostnými myšlenkami na sluncem zalité pláže, nádhernou přírodu, snědé Filipíňanky s květy kolem krku a barevné koktejly, které třímáte v ruce, povalujíc se na lehátku a poslouchajíc šumění vln, začnete přemýšlet nad praktickými věcmi, které se zájezdem souvisí. V první řadě je to vstup do země. A ejhle!
Vstup do země lze totiž uskutečnit pouze s pasem, který je platný šest měsíců PO návratu zpět do země zaslíbené, tedy České republiky. A nejsou to jen Filipíny. Tuto povinnost má totiž většina krásných, exotických zemí, které stojí za návšťěvu. Po prvotním radostném překvapení následuje šok, kdy si jasně a zřetelně vybavíte, že jste přibližně před dvěma měsíci čekali čtyři hodiny ve frontě na městském úřadě na odboru osobních a cestovních dokladu, přičemž se na vás po čtyřech hodinách nedostala řadě a stejné martyrium jste absolvovali zhruba před dvěma týdny, opět jste čekali zhruba čtyři hodiny, šéf se mohl zbláznit, po jakých že čertech lítáte a o cestovní pas jste si opět nezažádali. Sice jste si pomysleli, že jsme se ještě asi nevyhrabali ze šílené zabředlé byrokracie, ale mávli jste nad tím rukou. No co, vždyť nikam nejedu ne? Tak se nic nestane. Bum! A najednou výhra! Nebo služební cesta, nebo cokoliv! Prostě musíte letět a odlet je za 20 dní. A základní gró veškerých žádostí naší státní správy je co? ANO, bingo, 30 dní na vyřízení! A pas expiroval. Tak a co teď?
Je bohužel obecně známo, že na některých městských úřadech, pokud chcete nový pas, se musíte stát součástí čekacího lístkového šílenství. A teď to opravdu není nějaký přehnaný výplod choré mysli, ale takhle to opravdu chodí. Je úterý ráno, přibližně 6.15. Venkovní teplota se pohybuje kolem -1 stupně, což by nebylo tak strašné, nebýt nepříjmeného větru, který šlehá do tváře několik postav. Vytřeštíte oči a žasnete! On už tady někdo čeká??? No to snad ani není možné. V 6.15 ráno, úřední hodiny jsou od 8:30, lze už zdálky rozeznat čtyři osoby, které se choulí do bundy před dveřmi městského úřadu. Parodie. Myslíte si, jak jste se nepřipravili, jak jste na to všechno nevyzráli a stejně tam nejste první. Ručička pomalu ukrajuje další minuty. Přibližně v 6.55, kdy už jsou všichi zmrzlí na kost, se před budovou tísní ve frontě, připomínající housenku, asi 25 lidí. V 6.59 se rozsvítí světlo v hale. Lehce po 7.00 se otevřou vstupní dveře na fotobuňku a dav šílenců se žene dovnitř k plivači pořadových lístků. V hlavě vám visí otazník a cosi o frontě na banány. Osoba, která stála v řadě jako první si bere celkem čtyři pořadové lístky. Pár čekajících ani nemrkne, zřejmě jsou zvyklí a pár povytáhne obočí. Jen jeden mladík se odváží užasle otázat: "Proč čtyři, proboha? To si musí brát všichni čtyři?" Osoba se otočí a s převahou odvětí: "No přece pro celou rodinu, ne? Já, manželka a dvě děti." Vítězoslavně uškubne lístky, narve je do kapes a s úsměvem odchází pryč z budovy. Je 7.09, všichni, teď již 40 lidí, mají lístky a kecnou si v hale anebo odchází neznámo kam. Svatá brána do království nebeského - okýnko, kde se žádá o cestovní/osobní doklady - se otevírá až v 8:30. Zbývá tedy 1 hodina a 21 minut. ať už čas strávíte okusováním nehtů nebo čtením hloupých bulvárů, povalujících se kolem, čas utíká hlemýždím tempem. To, že se slavobrány otevřou úderem 8.30 ještě neznamená, že v tolik přijdete na řadu. Pokud jste byli přibližně pátí na řadě u plivače listků, uslyšíte cinknout své číslo kolem 9.45. To jsou už tři a půl hodiny čistého času, co jste zde. Celková procedura je svižná, paní příjemná a hotovi jste asi za 10 minut. Ostatní čekající vás ještě stihnout probodnout nenávistným pohledem při vašem odchodu, protože vy už to máte za sebou. Uf. To ještě ale není konec.
A pokud si někdo řekne, proč si nevydat expresní pas? Hm, ale ten má platnost bohužel jen 6 měsíců přesně od data vydání. Takže bohužel nevyhovující varianta, sklapnout zase patky a čekat dál. Další parodie.
Proces vydání osobního dokladu (ano, stejná muka čekají i ty, co čekají na nový OP) se v některých oblastech České republiky dá srovnat minimálně s nejtěžší disciplínou v obávané Pevnosti Boyard. Připravte se, že Vás bude minimálně dva týdny bolet hlava, začne to procesem čekání na zažádání, pokračuje telefonováním, zda už je doklad hotový a skončí to stejným martyriem při čekání na vydání dokladu.
Že zrovna Vám expiruje pas? Nebo máte malé děti a chcete v létě odjet na dovolenou? Tak vám přeji opravdu pevné nervy, Ibalgin 400 a trpělivost lidí ve vašem okolí, protože až jim o tom budete denně vyprávět, nebudou z vás mít radost.
Jasný problém je zde ve skutečnosti, že na úřadech je nedostatek pracujících a nedostatek kabin, které jsou nutné pro vystavení biometrického pasu. A novinka, že dítě již nemůžete mít v pasu, ale musí mít svůj vlastní pas? Ano, to je přesně ukázková situace, kdy se změnily předpisy, ale NIKDO na to nebyl a stále NENÍ dostatečně připraven.
Vina není na pracovnících úřadu, kde pasy vydávají. Odpovědnost mají nést jiní. Závěrem chci velmi poděkovat dvěma zaměstnankyním Městského úřadu Říčany, které projevují i přes nelehkou situaci obrovskou dávku pochopení, chovají se úžasně vstřícně a ne jako každý ve státní správě dělají "něco navíc". Děkuji paní Ivoně Šemberové a Ireně Bláhové.
