Milý Ježíšku, opět se nám přiblížil čas Vánoc a tak jsem se rozhodla již po dvacáté napsat Ti dopis. Dělám to tak pravidelně každý rok od svých sedmi let. Dříve jsem Ti nechávala dopis za oknem, pak jsem ho dávala do obálky a mamince, ta Ti ho vždy prý předala za mě, po pár letech jsem ho začala posílat emailem a kouzlo Vánoc se neznatelně vytratilo. Dnešní rok bude ovšem naprosto výjimečný, protože dopis Tobě umístím na svůj blog. To tady ještě nebylo.
O loňských Vánocích jsem si od Tebe skromně přála jen jednu věc, přiznávám, že jsem byla trošku materialisticky a sobecky zaměřená, ale... Co naplat. Přála jsem si odsávačku a regulátor tuku, na svá zakulacující se stehna a zadek. Takový typický ženský dárek. Ježíšku, ty jsi mi odepsal, že nic takového pro domácí využití neexistuje a že mám radši hýbnout pozadím a začít pravidelně cvičit a běhat. A já jsem Tě poslechla.
Letos jsem, zdá se, mnohem náročnější, počet mých přání narostl, asi to bude tím, jak stárnu.
Takže milý Ježíšku, můžeme se do toho pustit... Přání mám celkem pět, jako prstů na jedné ruce, aby se Ti to pěkně počítalo.
1. Letos bych si přála, aby se lidé, kteří si zvolili obor své práce ve službách jiným lidem, chovali hezky, mile a s úsměvem. Pro příklad můžeš zajít do jedné nejmenované restaurace, kde obsluhují převážně Řekové. Takhle by to mělo vypadat. Chodím tam pravidelně už docela dlouhou dobu a nestalo se mi, že bych nebyla obdarována příjemným jednáním a úsměvem ke každé objednávce svého gyrosu nebo musaky.
2. Ježíšku, moc bych si přála, aby se řidiči za volantem chovali zodpovědně a ohleduplně. Sám to asi znáš, když se s kolegou Santou proháníte jeho saněmi, potřebujete přejet z pruhu do pruhu a nikdo vás nechce pustit, ještě někdo pořádně zatroubí a sobům, chudákům, z toho akorát zalehnou uši. Myslíš, že někteří lidé přišli o tu buňku, která produkuje vlastnost ohleduplnost?
3. Ježíšku, už nějakou dobu mě a mé blízké trápí neochota zdravotnického personálu v našich nemocnicích. Pokud vím, tak jsi mi říkal, když jsem byla malá, že zdraví máme jen jedno. A kdo se nám o něj postará, když ne zdravotníci? Nikdo jiný mě nenapadá. Asi by neměli využívat toho, že my tomu nerozumíme a tak jsme přišli je žádat, prosit o radu, o pomoc. Ježíšku, kdybys viděl, jak ošklivě se chovala partička zdravotníků v jedné pražské fakultní nemocnici ke všem pacientům, kteří čekali přes tři hodiny v čekárně, něco je bolelo a nikdo jiný jim nemohl pomoci. Opravdu ošklivě, bylo mi to líto...
4. Ježíšku, nevím, co mi řekneš na přání číslo čtyři. Asi se Ti moc zamlouvat nebude. Ale mým čtvrtým přáním skutečně je to, aby se daly vykonávat běžné standardní služby, které potřebujeme my, lidé, ke svému normálnímu životu, bez potřeby uplácení. Asi jsi teď zamrkal těma svýma schovívavýma očima... Ale je to tak. Divil by ses, ale spousta služeb, potřeb a věcí, bez kterých se neobejdeme, nejde v dnešní době zařídit bez toho, aniž bys tam měl svého známého, třeba Santu Clause, nebo bez toho aniž bys jim nedal pár lahví severské několikrát destilované whisky tajně pod stolem.
5. Ježíšku, protože všechna předchozí přání jsou přání i mých blízkým, dovolila bych si, aby to poslední bylo alespoň trochu osobní. Milý Ježíšku, přála bych si mít nástroj, který rozluští a přeloží věty a pocity mezi muži a ženami. Stále totiž mezi sebou neumí komunikovat tak, jak by bylo potřeba k oboustranné spokojenosti. Nějaký překladač by se hodil, možná něco jako Online Translator. Ty už určitě něco vymyslíš.
Vím, že jsem se poměrně hodně rozepsala, ale věřím, že se Ti podaří alespoň hrstku lidí osvítit svou kouzelnou vánoční mocí a některá má přání se splní. Nejsem náročná, stačila by mi dvě. Budu se těšit na Tvou odpověď anebo rovnou na splněné přání...
Krásný vánoční čas.
