Pravá láska?

Sandra zvedla hlavu, aby se podívala do Davidových hlubokých očí barvy hořké čokolády a sevřelo se jí až srdce z toho, jak veliký příval citů ji zaplavil. Milování s ním bylo něco nadpozemského... Vždycky zdvihala obočí a potají kroutila hlavou, když se její kolegyně bavily o tom, koho večer „sbalily“, případně se od někoho nechaly svést. Ještě tu samou noc se s ním povětšinou vyspaly a druhý den buď onen muž už netušil, jak se jmenovaly, mnohdy na něj dokonce ani neměly číslo anebo marně čekaly týdny a týdny na jeho zavolání. Se zasněným výrazem ve tváři seděly u pracovního stolu a nepřítomně cvakaly do klávesnice písmenka nedávající smysl, čekaly a čekaly. Na pípnutí sms, na zavolání. A nic.

Sandřino tělo zaplavily hormony štěstí od hlavy až k patě, konečky prstů na rukou elektrizovaly a kolena se jí třásla. Ale jen tak jemně, příjemně. Milovat se z lásky a s láskou pro ní totiž znamenalo nejen spojení těl ale i duší, pocitů, myšlenek a celkově dvou lidí, jejich osobností. V tu chvíli byli jako jedno tělo, spojeni, patřili k sobě. David jí políbil a řekl, že zaběhne do obchůdku pro čerstvé pečivo. Narychlo se rozhodli odletět spolu na víkend do Itálie. Sedla si zatím na balkon a pozorovala ranní cvrkot na sluncem zalité ulici v krásné Veroně.

Mimoděk si vzpomněla na poslední rozhovor s kamarádem Patrikem a rozesmála se. Moc ráda se s ním bavila o ženských, znát názor na věc z mužského hlediska je celkem psina a často i cenná zkušenost. Holt mít za kamarády muže se vyplatí. A muži se rádi baví o sexu. Patrik byl playboy první třídy. A to doslova. Byl to krásný, vysvalovaný, opálený chlap, který nikdy nezapomínal na sexy parfém. A když vyrážel na lov do baru, měl zásadně oblek (aby působil zaměstnaně, vytíženě a zkušeně) a snubní prstýnek. Ačkoli ženatý nebyl. Sandra z něj pokaždé rostla. Nechtěla věřit tomu, že mu to přidává na sex-appealu. Ale z každého „lovu“ se vracel úspěšně. „Kdy ty z toho vyrosteš, Páťo?“, mrkala na něj, když se viděli a bláznivě se smála. „Miluju ženy!“, klasická Patrikova odpověď, opakující se přesnou pravidelností. „Ne, ty miluješ jen to, že je můžeš sbalit, užít si s nimi a zase jít o dům dál.“, nesouhlasila Sandra. „Víš, co to je láska?“, zajímala se. „Láska? Na to nemám čas. Ale já mám každou tu ženskou svým způsobem rád.“, potutelně zamrkal a pořádně si loknul Plzničky. „Takže ty jsi nikdy nebyl zamilovaný? Jako fakt láska, láska s velkým L, bušení srdce a motýli v břiše.“, nehodlala se Sandra vzdát. „Byl, jenom jednou a nevyšlo to. Neměl jsem na ní moc času a ona to špatně nesla.“, řekl zamyšleně. „Kvůli práci a fotbalu.“, dodal a začal se věnovat svým žebírkům. Evidentně se mu do toho nechtělo. Ale pak zvednul oči od dlabance a zaútočil:„Vy ženské totiž vyžadujete stoprocentní pozornost a naprosto si nás chcete ukořistit pro sebe! A tak to prostě nejde! Nebo ano?“ Sandra se pousmála, myslela si své. Ale jelikož mu dlužila odpověď, odvětila jemně: „Patriku, zlato, podle mě to nebyla pravá láska. Pokud jí ten čas nechceš věnovat ty sám, dobrovolně. Až budeš chtít trávit každou volnou minutu s ní, tak je to láska.“

Stejně tak přemýšlela i nad sdílenou intimitou. Sandra doposud nenašla opravdu zajímavé důvody, proč spěchat. Vždyť právě to čekání a poznávání se, než se odvážíme a dovolíme tomu druhému nás poznat úplně, je na tom to nejlepší. Ono se totiž už nikdy opakovat nebude. Alespoň ne s tím samým člověkem. Někde slyšela, že k sexu hned na první schůzce většinou svolí vysoké ženy a baculky. Bože, to byla zase pitomost. Tyhle prapodivné výzkumy jsou stejně tak stupidní jako všechny články v bulvárních časopisech. Pravdu v nich nenajdete. Její David jí jednou řekl:“To, jak mi ze sebe dáváš vždycky jen něco a ještě mi to tak fikaně dávkuješ, tak tím mě udržuješ ve střehu. Proto jsem pořád tak bláznivě zamilovaný.“ Asi má pravdu ten chlap. Byl bláznivě zamilovaný. Oni oba.

Myšlenky jí přetrhl rozveselený hlas: „Lásko, jsem tu s pečivem! Mám pro tebe něco delikatesního, budeš mrkat!“