"Muži koukaj přece na zadek! Jo a ještě tak na prsa....."

Sdělil mi můj kolega úžasný fakt, který mi dlouho hlodal v hlavě, asi jako když veverka ne a ne rozlousknout právě objevený oříšek. "Copak ty to nevíš?", ještě se mě po chvilce mého tvrdošíjného mlčení a přemýšlení optal. Laškovně mrknul na mě a pak na zadek slečny, která právě vešla do místnosti. Abych to nějak rozlouskla, mírně jsem nakrčila čelo, tak vypadám totiž nedůvěřivě, a uhodila na něj: "Takže mi chceš tvrdit, že na jiný části těla se nepodíváte, jo? Co vlasy? Nebo obličej, koukáte vůbec na to, co má na sobě?" Lehké pousmání, odmlka a jasná odpověď: "Ne...!"

Vždy se snažím držet kolektivů, kde jsou muži. Muži jsou týmový náboj, jsou přímí, průhlední, vyjadřují se jasně a formulují stručně, nepomlouvají (tedy většina!) a nedrbou (pokud nejsou gayové!).

Ke svému neuvěřitelnému štěstí jsem i na obchodní akademii - klasická to holčičí ekonomka, přišla 1. září do lavice, vyjukaná holka po základce, z vesničky kousek za Prahou, hned v prvním metru okradená o mobil, a co se nestalo? Seděli tam dva kluci přímo v první lavici. Jako hříbečci. Sedla jsem si tedy vychytrale úplně dozadu za účelem se trošku zdekovat a radši nebýt moc vidět. Za minutku přišla holčina, sedla si vedle mne, no a pak? Úplná nádhera. Jeden hoch, další hoch, hošánek, blonďatej, kudrnatej, střapatej, hnědovlasej, nagelovanej, frajírek, kliďas, radost pohledět. Sypali se ze dveří jako lavina z hor. Než začala hodina, sedělo tam více kluků než holek. Náhoda, zrovna otevírali speciální fotbalistickou třídu.

A život šel dál. Muži kolem mě se množili a hodně mě naučili. Získala jsem střízlivější a drsnější pohled na svět. Ale nad tímto mi stejně zůstává rozum dál stát jako staré jeté pendlovky. "Mozek se odkrví a rozkrok prokrví, pořád to nechápeš? Co můžeme dělat no, tomu neporučíš", kolega se zasměje a jde pozorovat dění na ulici - ne, ehm, totiž děvy na ulici. Několikaminutové pozorování ženských krás a vnad prý spálí pánům tvorstva tolik kalorií, jako 30-ti minutové posilování ve fitku. Nevím, co je na tom pravdy, ale pro muže je to rozhodně pěkná a příjemná "posilovna". Asi lepší než se lopotit s činkami, pozorovat v zrcadle, jak mu stéká pot po čistém triku a funět u toho, že jo.

Obchodníci v jednom týmu byli dokonce natolik sehraní, že se po příchodu ženy do místnosti rychle očním kontaktem domluvili, kdo ji bude obsluhovat a kdo se bude "dívat". No to je ale vychytávka! Chlapi dokáží být hrozně hraví a tvořiví, pokud jde o "ty jejich mužské věcičky". Fungovalo to tak, že jeden muž si užíval pohled na krásku zepředu, konverzoval s ní a zbytek osazenstva se kochal pohledem zezadu, měli přitom samořejmě spoustu věcí na práci a nikdy by je ona nenachytala na švestkách. My ženy si totiž dost často tohoto "obdivu" ani nevšimneme. Je to zvláštní, ale muži jsou v tomhle dost diskrétní a nestane se, že vám "zírá na kozy" jak je tomu na fotografii výše.  Vždy, když slečna odešla, páni po sobě uznale mrkli a zahřálo je to, hmm, kde, no u srdce asi ne, težko říct... Hra skončila, přichází potenciální zákazník a je to bohužel chlap.

A resumé? Ač je to k nevíře, denně se šlechtíme, malujeme, načesáváme, ničíme si kůži v solárkách, patláme na sebe kila mnohdy nevábně páchnoucích a podivně vypadajících nesmyslů, peelingy, masky, muži to stejně neocení. Je to prostě nezajímá, pro ně to nic neznamená. Moc rádi se mrknou na celek jako takový, zajímají je proporce, hezké vnady, pěkně viditelná, vypouklá prdelka, ladné nožky, nejlépe holé nebo v punčochách, hezká prsa, ani nemusí být ve výstřihu.

Co muž, to jiný styl. ale na tohle se prostě podívají všichni. Pro někoho možná primitivní, ale je to prostě pudové. Muži to mají jednoduše takto naprogramované.

A my jim to ukážeme, je jaro, sluníčko svítí, paprsky nám vyhrnují rukávy, zkracují sukýnky, zahazujeme kalhoty a chceme se líbit. Jo, chceme se vám pánové líbit!