Láska na první pohled...

Potí se mi ruce, oouuu ježiši, teď se to zrovna nehodí... A co to třepetání spousty maličkých motýlích křídel v podbřišku...? Nohy jsou najednou jako z olova! Chci jít, pohnout se alespoň o píď, ale jsem jako přikovaná. Můj bože, teď se na mě podíval, břicho mi sevře obrovský svěrák, ale ne nepříjemně, jentak na chvilku, je to jako nevinný strach, jako když se strašně těšíte, až maminka rozbalí dárek, co jste týdny sháněli, ale máte strach, aby se jí líbil... Jako když jedete na poslední chvíli do porodnice, už teď to malé milujete, ale máte strach, jak bude porod probíhat, navíc partner je na druhém konci města a vy cítíte rychlejší a rychlejší stahy, ale přesto všechno sevření se těšíte...

Láska. Láska prochází žaludkem. Láska hory přenáší. Láska bolí, když opravdu milujete. A další a další. Nespočetně mnoho frází a příměrů o lásce přijde denně mezi lidmi na přetřes. Leckdy si tím chceme i něco omluvit, naše chování. Ať už je šíleně krásné, bláznivé anebo bolestivé. Vědecký výzkum dokázal, že láska je měřitelná veličina. Láska zasahuje jak naše srdce tak i náš mozek. Většina vědců a lékařů se domnívá, že láska vychází z mozku, ale ovlivňuje samozřejmě i další velmi významný a důležitý orgán, naše srdce.

A co ta láska na první pohled? Už se vám někdy stalo, že jste věděli, že je to "ONA" nebo "ON" při prvním setkání? "Když jsem ji poprvé spatřil a slyšel promluvit, věděl jsem, že je to žena mého života a že bych byl magor, kdybych ji nepožádal o ruku!" No jo, ještě stále jsou manželé. Čert vem statistiky, rozvodovost, fuj!

Láska na první pohled trvá méně než vteřinu. Za tak krátkou maličkou chvilku se dokážeme zamilovat. Během jedné pětiny vteřiny, celkem  P Ě T  neuvěřitelných bláznivých milisekund. Jeden pohled a může z toho být láska jako trám. Dokonce na celý život.

Ten osudný první záchvěv lásky stimuluje v našem mozku jeho dvanáct různých částí. A tato centra začnou vyplavovat do našeho, v tu cvhíli už rozbouřeného a chvějícího se, těla množství různých látek, sloučenin pocitů a přesladkých hormonů. Dopamin, adrenalin, oxytocin. Pojmy jsou mi to neznámé, nejsem lékař, ale pocity naprosto poznávám. Najednou to chvění v břiše, zrychlený tep, mozek vyšle signál i do rtů a ty se rozevřou v široký úsměv, zorničky se rošíří, ruce se začnou samovolně potit. Někteří dokonce přirovnávají tyto pocity ke stavům po užití drogy. A pak že na lásce nemůže být závislost. Stav zamilovaných lidí je prý velmi podoben stavu, ve kterém se nachází duševně nemocní. (Ach taak, to už vysvětluje leckteré mé chování, ha!)

Znáte to taky. Sedíte, v práci, ve škole, v MHD, klasický, dejme tomu úterní den, rutina sem, povinnost tam, občas vás vyruší něco skutečně důležitého. Ale v tu chvíli se otevřou dveře a ... Vchází on, nebo ona... Možná jste ho již někdy viděla, možná ho vidíte dnes poprvé. Čím to je, že je vám tak povědomá? Něco je vám na něm ihned sympatické. Možná jste o něm vždycky snila. Je to přesně váš typ. Vysoká hnědovláska. Blonďák s jasně modrýma očima, ostře řezaná tvář. A pak se to stane... Na pět milisekund se vaše oči spojí. A žaludek se sevře. Pracovní morálka právě skončila. Hlas, oznamující další stanici, je už jen šumící hudbou z povzdálí. Z vyučujícího a dalších osob se staly jen rozmazané šmouhy a vy mhouříte oči jako kočka. Možná vám upadne z ruky propiska. Začnete číst ranní noviny vzhůru nohama. Vylijete kafe. Nebo se prostě jen kopnete o stůl do holeně. Zamrkáte, trapas. Ale co! Pro tenhle úsměv, šel bych světa kraj. Nádherné! Náš "interní počítačový systém" ztlumí okolní vlivy na minimum, oči skenují příchozí osobu od hlavy až k patě, uši touží slyšet její hlas a brní nás konečky prstů, jak bychom se chtěli dotknout těch jejích.

Láska na první pohled k nám může přilétnout v několika podobách. Nejčastěji se hovoří i klasickém principu obličejové analýzy, která nám říká, že se nejjednodušeji zamilujeme do osoby, která nám připadá něčím podobná. Může to být podoba nás samých či podoba někoho z rodiny. V takovém protějšku postupem času nacházíme sami sebe, náš vlastní smích, rysy, vlastní zájmy, gesta, nápady a sny. Pokud milujeme spíše srdečně a kamarádsky, záleží nám více na společných cílech, podobném životním stylu a přístupu, není to láska na první pohled, nemá vizuální charakter, je to racionálnější záležitost.

Ať taková či onaká, láska je tu! Je jí všude plno a je to to nejkrásnější, co můžeme mít, dát a sdílet.