Ano? Ne? Ano?, Ne?

Co je špatně? A co je dobře? Odkdy nám byly vštěpovány životní hodnoty, postoje, činnosti, které máme dělat a které naopak dělat nemáme? Od malička, řekla by babička. Ale všechny odpovědi na všechny otázky nezjistíme možná ani během celého života. Kdepak od malička. Ve školce a doma nás rodiče a paní učitelka učili nejspíše to, že je správné pozdravit, být uctiví, slušní, neubližovat druhým, nekrást, poděkovat  a poprosit, asi také nevbíhat do ulice bez rozhlédnutí, že. Pro rozjezd do života slušná výbava.

Co ale další otázky? Kdo nám na ně dá odpověď, když už jsme dospělí? Rodiče? Učitelé, doktoři, nadřízení, prarodiče...? Otázkou zůstává, vědí i tito lidé všechno, nebo alespoň něco lépe? Bůhví, kdo dával rady jim. Dnes mě zaujaly tyto dvě otázky:

Kouřit nebo nekouřit?

Ano, ne? Netroufám si říci, kolik vůbec lidí na Zemi kouří, kolik lidí si ničí plíce, kolik lidí denně páchne po cigaretovém kouři, kolikrát jde nekuřák do restaurace na oběd, kde je povoleno hulit jako tovární komín všem co obědvají i neobědvají, páchne potom i každý nekuřák. A zkuste si pak ten odérek dostávat ze svého oděvu. Nemožné? Ano! Příjemné? Ne! Je kouření škodlivé? Sakra ANO! Kouří pořád miliarda lidí? Ano! Proč je to někdo hromadně neodnaučí. Denně čtu ve spoustě mass mediích, jak kouření podporuje a probouzí všechny skvěle znějící choroby od rakoviny plic, přes rakovinu slinivky, po infarkt, mrtvici apod. Jako relativně zdravě žijící člověk mám z těchto věcí hrůzu. Dala bych metál těm, kteří neustále zahlcují internet, časopisy a televizi novinkami o všech nechutných chorobách a nemocech. Já si chci číst o něčem, z čeho se mi neudělá blbě jen při pohledu na obrázek jater, napadených bůhví čím. A co kuřáci? To jim je to skutečně fuk? Asi ano.

Studovat VŠ nebo nestudovat?

Ano, ne? Vybrat si školu takovou, která mě bude bavit, naplní touhy mých rodičů, prarodičů a povede mě ke správnému cíli, to je, panečku, oříšek. Ještě větší ořech to je vzhledem k tomu, že tento výběr, tuto Spohiinu volbu musíte učinit již ve věku, kdy vás mnohem více zajímá, v jakých nových hadřících přijde zítra do školy vaše nej nej kamarádka a jak se asi bude usmívat vaše platonická láska, které potajmu posíláte v hodině psaníčka. Ale volba školy? Pche, to ať někdo rozhodne za mě, třeba právě táta, jehož snem bylo vždycky vystudovat VŠ, ale nezadařilo se. Dejme tomu, že díky režimu, na tom již nesejde. Tak jo, milá studentko, byla jste přijata na gymnázium. Co dál? Je to dobrá volba? Ano, ne? Možná. Byla jste přijata na Vysokou školu ekonomickou. Páni, sen tisíce jiných, ale možná ne ten její. Jenže studentka jistě tento tiitul brzy ocení, a to při výběru zaměstnání. Pokud jste někdy hledali zajímavé uplatnění ve státní správě, jistě jste zjistili, že bez vysokoškolského titulu si zde ani neškrtnete. Chcete pracovat v mezinárodní finanční skupině? Kliknete na výběr - zkušení odborníci. Ono úžasné a potřebné "Fluent and excellent english" ani neřeším, ale samozřejmostí je "University Degree", plus minimum 4 roky praxe. No, zřejmě tomu nerozumím, ale ten profil tedy bude odpovídat VŠ studentovi, který se někde ještě stihl naučit excelentně anglicky a ještě k tomu má 4 roky praxe, takže to je člověk kolem 32 let, který po výšce odjel třeba do UK nebo USA, kde buď pracoval jako finanční specialista anebo se vrátil a pracoval tady v Čechách jako účetní a nezapomněl samozřejmě "Fluent English". Je to těžké, že? Ano! A kde je místo pro rodinu? Já ho nevidím. A není tedy nakonec dobré být samostatným podnikatelem? Či řemeslníkem? Kuchařem? Proč ne!! Já souhlasím. A přeji hodně zdaru!