Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Šťastný let, životem.

....... Připadalo mi v tu chvíli, že snad ten pocit ze sebe nikdy nesmyju, drhla jsem se lufou, mýdlem, peelingem, "Bože, to je děs, že já jsem tam, husa hloupá, chodila!", ale teď už nemá smysl brečet nad rozlitým mlékem. Vlasy umyté, pokožka vydrbaná, možná snad až do krve, no tak ať...

Dnes už mě stejně nikdo neuvidí, jen peřina a šerosvit z notebooku, potřebuji dopsat pár komentářů, jinak bych dostala od šéfky pěkně vynadáno, uuff. Jednu nohu spustit z vany, druhou pečlivě osušit, zdá se mi, že polovina pohybů, které denně dělám, jsou robotické, stále se opakující, nudné úkony... Je to kolotoč, kolotoč pohybů, kolotoč pocitů, myšlenek..., kdepak, je to centrifuga, ano, z té je mi taky vždycky špatně. Druhou nožku ladně přehoupnu přes okraj vany a postavím se na měkoučký koberec, vždycky si přál v koupelně malý huňatý koberec, tak ho má, ale moc po něm nechodí... No, třeba se po něm projde dnes... Předkloním hlavu, vysuším si vlasy ručníkem, jenže když ručník přiložím k obličeji a vdechnu jeho vůni, kterou hned poznávám, na zem se začnou snášet drobné kapičky slz, kap, kap, kap, zcela automaticky a bezprostředně... Vůně může navodit tolik myšlenek, že se o tom nikomu ani nesnilo. Přivoň si ke známému předmětu a zavři oči a zkus nemyslet na nic, nepovede se ti to...

Za všechno můžou mobily

"Aaa, aaaa, aaoouu, ou her eyes her eyes, make the stars look like they're not shining......", známá melodie se line z mobilního telefonu. Zahazuji ručník, otevírám veliké šoupačky z koupelny a rychlou chůzí kráčím teď už bez ručníku ke stolu, pohled na fotku, drnčící mobil s fotkou... Už bych si mohla přestat ty fotky přiřazovat, možná je načase spíš některé vymazat...

"Ano, prosím? Ahoooj..." Rozjařený hlas na druhé straně, evidentně tomu veselí ještě pomohla trocha, možná větší trocha, šampaňského: "Ahoj zlato, jsem tak rád, že jsi přišla, chci ti ještě jednou poděkovat!" Zatlačím slzu a zoufalý zvuk, který se dere z hrdla: "Je to je ehm milé, já taky děkuji, ehm, ráda jsem tě viděla, bylo to velký..." Druhý hlas se stará: "Snad už nespíš? Zníš nějak rozespale.." Vykulím oči a nutím se do fajnového tónu: "Ne, ne, to víš, že ještě nespím, znáš mě přece, noční pták, ještě mám spoustu práce a tak, dávala jsem si vanu, teda sprchu.... A teď se akorát suším."

Patrik se odmlčí... Pět sekund než nabere dech: "Zítra odlétáme....." Odmlka, ani já nic neříkám, využiji své právo mlčet, neodpovídat.... Jenže to vypadá, že podobné právo chce využít i osoba na druhé straně aparátku. "No, dobře", prolomím ticho, "Myslím, že si to moc užiješ, tedy užijete..." Druhý, mužský, hlas zní už o poznání veseleji: "Děkuju, jsi fajn holka, já jsem to vždycky věděl, pošlu fotky, zavolám ti, až dojedu, že jsem v pořádku." Beru si župan a vycházím na terasu, obracím oči k obloze, bude pršet, ale den si vybrali krásný, celý den jasno, sluníčko...

Přetvářka nebo láska?

"Vyšlo ti to....Počasí bylo krásné a v Melbourne je teď taky krásně..."Páni, kde se ve mě bere ta přejícnost? A ten hlas, pokora, klid? Je to přetvářka? Já už ani sama nevím. Pohodím hlavou, možná je to přetvářka, netuším, zda mu dokážu přát štěstí s jinou ženou, chci, aby byl šťastný, ale mělo to být se mnou. Pokud je šťastný s jinou, proč jsem toho zrovna já musela být svědkem. Ale, co to říkám, vždyť jsme se domluvili, zachovám klid a paniku. "Tak fajn, jsem rád, že jsi dojela v pořádku domů, cesta bude dlouhá, ale určitě zavolám po příletu. A prosím, nezlob se na Elišku, nikdy by to na tebe nevylila schválně, byla jen trošku rozlítaná... Mimochodem, jinak předpokládám, že šaty jsou v pořádku?" Směje se.

Jasně, proč by se nesmál, nemůžu se na ni zlobit, červené víno na mých naprosto úchvatných světle růžových šatech sice udělalo božský flek, ale je mi to jedno, nebyl to můj den. A pak, po cestě domů, mi ještě Filípek, můj pětiletý sny, hodil svatební dort do klína. "Ne, nezlobím se, zlato, vím, že to nebylo schválně, teď už jsou na těch šatech skvrny dvě, kromě vína přibyl i svatební dortík, mám šaty jako sváteční tabuli… I když možná bych pochopila i kdyby to schválně bylo, ukořistila jsem tě nevěstě na dlouhou dobu." Lehké pousmání: "Aaa, Filípek nám řádil? Já vím, všimla si toho, to si buď jistá, ale ona není žárlivá a pak já jsem kliďas, vždyť mě znáš, ale seklo ti to, vážně jsi opálená z práce na zahradě? Ty kecko!"

Zatažená obloha? Kdepak znamení

Kapky, další kapky... A už prší.. Říkala jsem to. Není to náhodou znamení? Ale jaké? Jaké tohle může být znamení?? Ví Bůh.. Je právě 21:07, před 7 hodinami přesně si vyměnili prstýnky... "No jo, týden jsem se s těmi záhony prala, ale už konečně vypadají ty kytky k světu, škoda, že jsi to neviděl, když jsi tu byl naposledy, byl ještě sníh... Vyfotím je a pošlu na mail, vážený pane spisovateli!" Teď už se usmívám i já, vždycky mi zvedne náladu, v nejbolestivější den, možná v životě, se dokážu smát tomu, co říká.

Láska není o tom, že je vám spolu hezky, není jen o tom, že jste v pohodě, bavíte se a užíváte si. Skutečná láska je o tom, že máte vedle sebe někoho, kdo s vámi bude a postará se o vás i po tom, co se vybouráte v autě a už budete navždy odkázáni na vozíček. To není přímo z mé hlavy, ale v okamžiku, kdy jsem to zaslechla jednoho večera v příjemné kavárničce, kde se mi změnily priority, bylo mi jasné, že v tom jsem se naprosto našla. Nechtěla jsem obyčejný život, obyčejný vztah, chtěla jsem víc, chtěla jsem skutečnou lásku, jako z románu, jako z filmu, chtěla jsem nejvíc, ale to nešlo. Jedni by řekli naivka.

"Věřím, že je to ta pravá pro tebe...." Povzdech? On si povzdechl? "Když to říkáš ty, musím ti věřit, kopretinko... Jestlipak tam vlastně pěstuješ kopretiny?" Zmatené myšlenky mi létají hlavou, mrknu na záhon, jasně, že tam jsou, a nejen tam, jsou kolem plotu, všude, ale co je to za otázku a proč si povzdechl? Proč tohle říká? Za pět hodin odlétá do Austrálie, minimálně na rok a teď říká toto? Trošku se mi stahuje krk a ubývá kyslík, když se ptám: "Víš, co teď dělám? Kroutím hlavou! Nad tebou, ty šílenče, ano, mám tu kopretiny, mám jich tu spousty, ale ty máš nějaké divné řeči, nemyslíš?" "Jsi úžasná, přesně taková, jaká jsi", zanotuje text naší oblíbené písničky, "Budu muset končit, jdu si sbalit poslední věci, měj se krásně, kopretinko." Klasický pozdrav."Ty také, se měj krásně, zůstanu sedět na terase a budu hlídat oblohu, dobře? Zamávej mi..." Zase ten nakažlivý smích: "No jasně, zamávám, pozdravuj, pa" Zavírám oči, když říkám: "Šťastný let...." Osude, zní už je v mé hlavě. Šťastný let životem!

Autor: Petra Neugebauerová | středa 12.1.2011 21:30 | karma článku: 15,59 | přečteno: 1485x
  • Další články autora

Petra Neugebauerová

Proč nemít milenku

Zcela cíleně jsem nedávno narazila na článek v Maximu "Proč mít milenku". Aneb jak požádat svou stálou partnerku či manželku o otevřený vztah a výhody z něho plynoucí. Je to poměrně zajímavý článek, který vše kolem vysvětluje (samozřejmě) z pohledu mužů a jejich potřeb. Ne že by v něm bylo něco objevného, ale i tak pár vět upoutalo mou pozornost.

7.7.2014 v 9:30 | Karma: 17,84 | Přečteno: 1956x | Diskuse| Společnost

Petra Neugebauerová

Jak pracovat a nezbláznit se z toho

Od doby, kdy jsem nastoupila do prvního zaměstnání, uplynulo již mnoho času. Už to vlastně bude pomalu 10 let. Tý jo, jsem už pěkně stará... Od počátku pracovního procesu jsem někde v koutku mysli o práci uvažovala tak, že práce rovná se: poslušnost, nepřijemní a nekompromisní šefové, pruda, otrava, honba za penězi, ranní nepříjemné vstávání, nuda a stereotyp. Moje tušení se mělo brzy naplnit. Ale také za nějaký čas vyvrátit.

16.4.2014 v 13:39 | Karma: 32,05 | Přečteno: 5509x | Diskuse| Společnost

Petra Neugebauerová

Proč nevybočovat ze všednodenních stereotypů

Tak nějak se povídá, že je fajn opustit občas zajeté koleje, jinak řečeno dělat činnosti odlišným způsobem než obvykle a zkusit něco nového. Já zkouším nové věci celkem ráda, vlastně bych řekla že i velmi ráda. Zřejmě to ale neplatí vždy a někdy je lepší držet se svých kolejí zuby nehty a nepouštět se do žádných větších akcí. Obzvláště tedy co se týče vašeho běžného všedního dne...

18.6.2013 v 9:14 | Karma: 8,58 | Přečteno: 476x | Diskuse| Společnost

Petra Neugebauerová

Tak jak je to tedy s těmi hrami

Sice mám za sebou dokončenou výuku na téma "Teorie her", ale moje zamyšlení bude směřovat mimo obor mikroekonomie. Ačkoliv na poli ekonomickém by bylo vše o mnoho jednodušší. Platí tam totiž jasná pravidla, otevřené definice, nezpochybnitelné fakty a všichni se jimi řídí a vědí, jaký bude výsledek, pokud se zachovají tak či onak. Co ale "Teorie vztahových her"? Tato sféra je natolik spletitá, že by dokonce snad zasloužila rovněž studijní obor. A možná by pak i ubylo stesků, zklamání, naštvání, rozchodů a bůh ví, čeho ještě. Ano, ano, kdyby nás tak učili již od základní školy umění mezilidské komunikace a chování se ve vztazích, ať už jde o vztahy jakékoliv.

22.2.2013 v 9:15 | Karma: 14,23 | Přečteno: 712x | Diskuse| Společnost

Petra Neugebauerová

Je sledování porna hřích?

Jana odpočítávala v práci poslední minutu, konečně 17:00, jupííí. Rozhodla se skočit ještě do obchodu, nakoupit na večer jedno dobré bílé, olivky, sýry a bagetu. Měla prima nápad na hezký večer, v práci finišovali konec kvartálu a těšila se zatraceně domů, na večer, jak si s Petrem pěkně odpočinou, dají si něco dobrého, pak by se mohli pomazlit a dojde určitě i na sex. Za pár dní oslaví první výročí. Zasnila se, milování je pořád tak báječné!

17.1.2013 v 15:41 | Karma: 20,84 | Přečteno: 3751x | Diskuse| Ona

Petra Neugebauerová

Když se dva hledají

Když se dva hledají, není to totéž, toť první myšlenka, která mi okamžitě prolétne hlavou. V dnešním uspěchaném, a mnohdy poněkud šíleném, okolním světě, je opravdu problém potkat člověka, který hledá a chce to samé, nad čím denně uvažujeme, o čem před spaním sníme a co se nám honí hlavou, než se ráno div nepřerazíme, když s plněným croissantem v jedné ruce a mobilem v druhé, letíme za ujíždějícím vagónem metra nebo tramvaje. Problém je možné špatné slovo. Každý hledá něco, někoho, kdo ho naplní a koho bude moci svou přítomností a chováním udělat šťastným. Ale někdy je to dokonce i přes všechnu snahu a lásku nemožné.

18.12.2012 v 16:59 | Karma: 13,01 | Přečteno: 1149x | Diskuse| Ona

Petra Neugebauerová

Sex z fastfoodu a ti zadaní

Předem bych ráda předeslala, že nejsem žádná frigidní feministka. Jsem mladá, otevřená, máloco je pro mne tabu, ano, jako každá zdravá žena mám ráda sex a muže beru jako fajn společníky, kolegy, kamarády... Ale potud asi vše. Kolem roku 2007 se pro mě Svět změnil. A nejen pro mě. Podle debat, pofňukávání, nadávek a sdílení zvláštně se podobajících zkušeností, v tom nejsem sama. Neumím definovat, kdy přesně zrod změny nastal, ale dříve, před rokem 2007 jsem toto nezaznamenala v takové míře.

21.8.2012 v 18:49 | Karma: 21,24 | Přečteno: 1732x | Diskuse| Společnost

Petra Neugebauerová

Italské jídlo jako vášeň

Z reproduktorů zněl nádherný song Ricchi e Poveri, Sara Perché Ti Amo se jemně rozprostírala po celé terase, zahalené do pomalu přicházejícího večera a žádný z hostů se nenechal vyrušit od extatického vychutnávání své pasty, hojně zalité olivovým olejem. Sandra hleděla na západ sytě oranžové obří koule, která už téměř laskala hladinu moře, slunce ještě vysílalo své poslední odlesky na terasu restaurace a odráželo svou oranž ve sklenici Chianti.

14.7.2012 v 11:50 | Karma: 10,43 | Přečteno: 1046x | Diskuse| Ona

Petra Neugebauerová

I am ready for love...

Zpívá Lenny Kravitz ve svém songu Heaven Help... Já jsem také připravená na lásku, říkala si Sandra sama pro sebe. Seděla na kameni a dívala se, jak se slunce kloní a pomalu zapadá nad ostrovem Nusapenida. Nebo nejsem? Ale byla jsem. Byla jsem připravená dlouho a on to neviděl. Co je rok v celém životě? Co je rok v dějinách lidstva? Asi nic moc... A co čtyři roky? To už je více, ale pořád to nebylo dost.

4.6.2012 v 9:20 | Karma: 10,01 | Přečteno: 865x | Diskuse| Ona

Petra Neugebauerová

Jak si zapřičinit dvoutýdenní bolest hlavy? Zažádat o cestovní pas!

Představte si, že jste vyhráli nečekaný zájezd na Filipíny. "Úžasné!" zajásá každý z vás. Až se přestanete opájet skvostnými myšlenkami na sluncem zalité pláže, nádhernou přírodu, snědé Filipíňanky s květy kolem krku a barevné koktejly, které třímáte v ruce, povalujíc se na lehátku a poslouchajíc šumění vln, začnete přemýšlet nad praktickými věcmi, které se zájezdem souvisí. V první řadě je to vstup do země. A ejhle!

24.4.2012 v 9:10 | Karma: 27,64 | Přečteno: 5600x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Petra Neugebauerová

Láska je láska

Jsem nadšený pozorovatel všeho, co je jiné, odlišné, zajímavé a co se vymyká konvencím. Láska, vášeň a ohnivé chování lidí by se daly nazvat čímkoli, ale konvečními záležitostmi jednoznačně ne. Obdivuji všechny tyto vlastnosti a také osoby, jež je umí naplno a bez skurpulí projevit.

6.12.2011 v 9:15 | Karma: 18,34 | Přečteno: 2513x | Diskuse| Společnost

Petra Neugebauerová

Dopis Ježíškovi

Milý Ježíšku, opět se nám přiblížil čas Vánoc a tak jsem se rozhodla již po dvacáté napsat Ti dopis. Dělám to tak pravidelně každý rok od svých sedmi let. Dříve jsem Ti nechávala dopis za oknem, pak jsem ho dávala do obálky a mamince, ta Ti ho vždy prý předala za mě, po pár letech jsem ho začala posílat emailem a kouzlo Vánoc se neznatelně vytratilo. Dnešní rok bude ovšem naprosto výjimečný, protože dopis Tobě umístím na svůj blog. To tady ještě nebylo.

25.11.2011 v 17:53 | Karma: 17,52 | Přečteno: 1385x | Diskuse| Společnost

Petra Neugebauerová

Otevřený dopis Ministerstvu zdravotnictví a odpověď na něj

Dá se komunikovat se státními orgány ČR? A lze touto cestou vůbec něco získat....? No uvidíme. Čtěte dál.

10.10.2011 v 12:33 | Karma: 25,45 | Přečteno: 2094x | Diskuse| Společnost

Petra Neugebauerová

Kdy začít šetřit na penzi? Včera bylo pozdě.

Tato věta mě poněkud zaskočila, když jsem ji tenkrát slyšela úplně poprvé. Přišlo mi to nejprve jako přehnaný nesmysl. Přece jsem ještě mladá, tak co? Stát se o mě postará, tak co? Přece budu vydělávat, ne? Jenže...

22.9.2011 v 9:20 | Karma: 13,29 | Přečteno: 1103x | Diskuse| Ekonomika

Petra Neugebauerová

Pravá láska?

Sandra zvedla hlavu, aby se podívala do Davidových hlubokých očí barvy hořké čokolády a sevřelo se jí až srdce z toho, jak veliký příval citů ji zaplavil. Milování s ním bylo něco nadpozemského... Vždycky zdvihala obočí a potají kroutila hlavou, když se její kolegyně bavily o tom, koho večer „sbalily“, případně se od někoho nechaly svést. Ještě tu samou noc se s ním povětšinou vyspaly a druhý den buď onen muž už netušil, jak se jmenovaly, mnohdy na něj dokonce ani neměly číslo anebo marně čekaly týdny a týdny na jeho zavolání. Se zasněným výrazem ve tváři seděly u pracovního stolu a nepřítomně cvakaly do klávesnice písmenka nedávající smysl, čekaly a čekaly. Na pípnutí sms, na zavolání. A nic.

20.9.2011 v 9:14 | Karma: 13,31 | Přečteno: 1143x | Diskuse| Společnost

Petra Neugebauerová

Proč máme pořád živit flákače a kriminálníky?

Konečně možná někdo uhodil hřebíček na hlavičku! Proč má stát – potažmo my občané, z daní neustále živit ty, kterým se nechce pracovat, kteří jen kradou, peníze získávají nelegálními činnostmi, povalují se a žijí z dávek a podpory? Miliardy a miliardy peněz tečou někam, neznámo kam a nám se zvyšují daně, zdražují potraviny, energie, voda apod.

15.9.2011 v 10:38 | Karma: 36,31 | Přečteno: 2239x | Diskuse| Politika

Petra Neugebauerová

Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše

Krásné a milionkrát opakované klišé. To je jistě první myšlenka, která napadne každého, kdo tuhle větu uslyší. Ale pod povrchem tohoto klišé, když se dostaneme až k jeho jádru a do hloubky, se skrývá neochvějná pravda. Když se na věc podíváme oklikou přes vědecká fakta, dojdeme k zajímavým informacím. Planeta Mars je pojmenována po římském bohu války Martovi. Mars má pevný horninový povrch pokrytý krátery, vysokými sopkami a hlubokými kaňony. Oproti tomu planeta Venuše je pojmenovaná po římské bohyni lásky a krásy Venuši. Venuše je zcela zakryta vrstvou husté oblačnosti, která nedovoluje spatřit její povrch a strukturu.

13.9.2011 v 12:30 | Karma: 13,11 | Přečteno: 1557x | Diskuse| Ona

Petra Neugebauerová

Svrhneme korupční režim!

V roce 1989 lid České republiky žádal svobodu, žádal volnost, možnost podnikat, možnost cestovat, žádal dostupnost informací. A bojoval za to. Občané naší země vyšli do ulic jako jeden muž a jejich protesty sílily. Nyní se píše rok 2011, my už můžeme cestovat, můžeme i svobodně podnikat, informací je mnoho a jsou volně dostupné po všechny. Ale jedna hrozba prorůstá naší politikou, naší ekonomikou a celou naší zemí jako ta nejjedovatější a nejodpornější slizká houba.

7.7.2011 v 9:07 | Karma: 31,39 | Přečteno: 1943x | Politika

Petra Neugebauerová

Nenechme sebou manipulovat! Zdraví je naše!

Začněme každý sám u sebe! Situace v naší zemi, v naší vládě, ve veřejném sektoru a v našem zdravonictví se stále nelepší. Dá se říct, že je stále stejně špatná. Všichni, co se snažíme - nebo alespoň si tak připadáme - něco zlepšit na dění v zemi, kterou máme rádi a která je naším domovem, chodíme pravidelně volit, každé čtyři roky. Jenže to nestačí. To je pramálo. Jak řekl jeden velmi chytrý člověk, práce voliče po vhození volebního lístku do urny teprve začíná, zatímco práce kandidáta, budoucí politika, tímto mnohdy končí.

25.5.2011 v 13:36 | Karma: 25,12 | Přečteno: 3134x | Diskuse| Politika

Petra Neugebauerová

"Muži koukaj přece na zadek...!" Pokračování, aneb první rande

Nedávno tomu, co jsem dostala od svého kolegy ťafku ohledně zaměření mužského pohledu do sexy úzké štěrbinky mezi dva vzedmuté bochánky anebo jasně cílené trefy na dvě oblé, pevné půlky ženského zadku. Ve spoustě zajímavých a převážně ryze mužských reakcí jsem si s vášnivými diskutéry ujasnila, že se jedná pouze o ten "první pohled", primární kontakt, nevinné zadívání se, lovy beze zbraní. A jak je tomu ale při pohledu druhém...?

19.5.2011 v 9:30 | Karma: 21,20 | Přečteno: 3434x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 37
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2539x
Píši o všem, co mě zaujme, inspiruje, rozesměje i rozlítí.